Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Chotči
Raně barokní stavbu z let 1697-1699 nechal vystavět patrně podle staršího návrhu J. B. Matheyho tehdejší majitel Chotče Bílek z Billenberka, děkan, s použitím zdiva z kostela ze 16. století. Nový kostel se vyznačoval vysokými, štíhlými věžemi. Do pravé věže 31. května roku 1856 udeřil blesk, věž a střecha začaly hořet a část věže se zřítila. Zřícené zdivo roztříštilo krycí desku chrámové hrobky, odtržené a na zem spadlé víko rakve odkrylo mumifikovanou mrtvolu správce velkostatku a zároveň strašlivé poznání. Na kost sedřené prsty nebožtíka přesvědčily lidi, že nebožtík byl pochován zaživa.
Po zásahu bleskem chtěla vrchnost snížit zachovalou věž na výšku věže stržené a když se vše rozneslo mezi lidmi, začaly mezi místními projevy nevole. Nepomohly prosby u duchovních, u pánů v Praze. “Tak to dáme do Vídně“ – řekli si chotečští. Císař František I. je sice přijal, byl prý velmi zvědav, co mu chotečští nesou, ale druhý den jim nechal vzkázat, že s věžemi nic neudělá. Věžičky pak byly sníženy na stejnou míru. Neshořelá byla stržena tak, že byli sehnáni všichni volové-bulíci z celé obce a za pomoci lan ji strhli. / dle vyprávění místního občana zaznamenáno v kronice/
Poslední kostelnicí byla paní Maříková, kterou ještě pamatují někteří třebotovští farníci. Poslední místní ministranti – Pepa Mařík a Zdeněk Veselý – jsou jmenováni v roce 1958 v třebotovské kronice. Přítomných na mších postupně ubývalo. Z roku 1970 je na straně 265 farní kroniky zápis: „…Může se říci, že kromě vehementních žádostí o slavné pohřby neexistuje ani stín náboženského života ve filiálních obcích, včetně Chotče…“
Kostel Kateřiny chátral dál. Kronikář obce pan Václav Jeřábek o stavu kostela na sklonku osmdesátých let píše: „Místní kostel je opravdu v havarijním stavu. Římsy jsou napůl spadlé a rostou na nich břízy, omítka silně oprýskaná, střešní krytina dosluhuje a okna jsou po většině vytlučená. Veškerá jednání občanského výboru o opravě byla dosud bezúspěšná. V roce 1988 ke konci roku byla snaha vyměnit střešní krytinu. Obyvatelé obce byli překvapeni a radovali se, že se konečně začne s opravou kostela. Zklamáním však bylo, že tašky byly vyměněny za prozatímní plechovou krytinu. Svítí sice do daleka, ale každý silnější vítr je schopen tuto krytinu porušit, což se také stalo.“
Římskokatolická farnost Třebotov a obec Choteč zahájily v roce 2000 spolupráci na obnově kostela. V letech 2000 až 2006 byl do kostela přiveden elektrický proud, instalováno elektronické zabezpečovací zařízení, pořízen elektrický pohon zvonu, opravena střecha celého chrámu včetně věží, pořízena fasáda na části kostela (průčelí), instalována mříž před vchodové dveře, restaurován dekorativní rám a pořízena kopie ukradeného obrazu z hlavního oltáře vše v celkové investici téměř 2,1 milionu korun. Práce na kostele budou pokračovat i letos, v roce 2007.
Chrám svaté Kateřiny je jednoduchá barokní, obdélníková stavba o jedné lodi se čtvercovým presbytářem, obdélníkovou sakristií a oratoří v patře a se dvěma nízkými věžemi v průčelí. Nad vchodem je v kameni tesaný prelátský znak Bílkův a letopočet rok 1697. V severním podvěží se nachází obdélníková kaple svatého Jana Nepomuckého s klášterní klenbou. Průčelí s plochým středním rizalitem je členěno pilastry, prolomeno obdélníkovým portálem s rozeklaným segmentovým štítem / r.1699/ a polokruhem ukončeným okny a má stanovou střechu. Boční fasády člení lizénové rámce a obdélníkovým segmentem ukončená okna. Presbytář je obdélníkový s ploskou klenbou křížovou, loď má valenou klenbu s pásy a lunetami, a sakristie křížovou hřebínkovou.
Hlavní oltář je z doby kolem roku 1710 od F. Geigera s obrazem Nejsvětější trojice, přemalovaný v 19. století a kolem něho pěkně řezané rozviliny. V bohatě řezaném rámci byl obdélníkový obraz na plátně malovaný / ukraden při loupeži kostela/ s motivem: „Svatá Kateřina klečíc dotýká se kola noži opatřeného, jehož kus před ní na zemi leží, vedle pohanský kněz vybízející ji, by klaněla se modle, v pozadí soudce na koni, vlevo kat s mečem na rameni“. Na římsoví oltáře jsou sošky sedících andílků, držících festony, směřujících ke kartuši, na níž jest nápis : “S. Catharina, ora pro nobis“.
Loď je o třech polích valené klenby výsečové, dělené pásy, které vybíhají z římsových hlavic sdružených pilířů. V každém boku lodi jsou tři okna s římsovým orámováním. Nad vítězným obloukem je nápis : RENOV, 1904. Po stranách vítězného oblouku stojí boční oltáře šikmo do rohů postavené, nad nimi veliké obrazy: první na straně epištola: Kristus Pán na kříži a sv. František Xaverský umírající na břehu mořském. Druhý na straně evangelia: P. Maria s Ježíškem v oblacích, vedle menší postavy sv. Anny a sv. Josefa, dole pak klečící svědci: sv. Prokopa a sv. Antonín Paduánský. Na stěnách visely malé obrázky čtyř svatých učitelů církevních asi z prvých desetiletí 19. století. V pozadí mezi věžemi, dovnitř stavby pojatými je podklenutá kruchta. Po zásahu bleskem v roce 1856 následujícího roku byl pro souměrnost snesen krov i z druhé věže a nahrazen nízkou stříškou.
Z chotečského kostela zůstaly zachovány tři zvony s latinskými nápisy oznamujícími, že je nechal roku 1697 zhotovit Václav Bílek z Billenberga; jeden ke cti svaté Kateřiny, druhý ke cti svatého Václava a třetí ke cti svaté Barbory. Jedná se o kompletní soubor zvonaře Pricqueye. Největší zvon, svaté Kateřiny, visel dříve v pravé věži, svatý Václav a svatá Barbora ve věži levé. 16.dubna roku 1917 byl jeden zvon rekvírován a z věže sejmut. Po válce byl znovu navrácen. V dubnu roku 1942 byly z chotečských věží kostela svaté Kateřiny sejmuty dva největší zvony – zvon sv. Kateřiny a sv. Václava. Zvon sv. Barbory zůstal na místě na základě úředního rozhodnutí, podle něhož se nejmenší zvon nemá odstraňovat z kostelů. V květnu roku 1945 do Prahy putovaly desítky věřících, aby na jednom z pražských ostrovů pátrali po osudech zvonů, které byly odvezeny z obcí. Na Rohanském ostrově bylo jedno z tzv. „pohřebištˇ“ zvonů. Odtud byly odváženy do Německa. Shodou okolností ostrov navštívila jedna zbožná paní z Chotče a oba největší zvony chotečské znovu vypátrala. Nálezkyně zadala vytisknout pamětní lístečky s obrázkem svatého Václava od Josefa Mánesa a s nápisem „Na památku posvěcení vrácených zvonů v opět svobodné vlasti“, Choteč 28.IX.1945. Po vysvěcení byly zvony opět zavěšeny ve věžích. V roce 1984 nechal P. Evžen Hlaváček zvony přemístit do kostela sv. Petra a Pavla v Radotíně, protože stav chotečského kostela byl neutěšený. Zvony sv. Kateřiny a sv. Václava jsou v radotínském kostele dodnes. Ovládány jsou elektrickým pohonem.
Filiální kostel sv. Kateřiny Alexandrijské patří do římskokatolické farnosti Třebotov ve II. pražském vikariátu spolu s farním kostelem sv. Martina a o nedělích hojně navštěvovaným kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Černošicích. Pod duchovní správu třebotovské farnosti patří také kostel sv. Anny v Kosoři, jinak majetek Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.